Human mirror
Hvězdný háv, co nebesa noci ušijí,
a za tmy, hladinu vod potkají,
Rozkošnou něhou se v ní utopí.
Lehký šum křídel noci motýlů ucítí,
Pak pochopí.
Milují,
myslí, že voda má z hvězd kvítí.
Jako milenci dopisy posílají,
tak kapky a páry si spolu vyměňují.
Než pravda Májin závoj svleče,
Mnoho času proteče.
Pak poznají.
Nebesa hladinu nemilují.
Krásu sami sobě k obrazu ušily,
A do hladin vod ji vložili.
Člověk člověku zrcadlem,
Zrcadlo, zrcadlo tak pověz, kdo jsem.
Štěstí hledej v říši za zrcadly.
Až tam, do náruče opravdové lásky padli.