vesna / jarní
ospalé Slunce vyneslo se do výše
rozdalo paprsky i nejtemnějším z míst
něhu dlouhými prsty vyhnalo ze skrýše
a život zas vdechlo do vlaštovčích hnízd
koberce květin jeví se jak ze sna
na lukách započal motýlí bál
však není to zdání, to přišla vesna
líbla kraj na líce a ten se rozesmál