Virtuální
Přede mnou couváš
a já tě nedoženu.
Svým srdcem doufáš
ve vysněnou změnu,
však kdyby třeba padl Řím,
já do té změny nepatřím.
Nezůstanu ale v zadu
ve stínu tvé záře.
Půjčuji si, kradu
od lidí i od oltáře
slova, city i ze slzí sůl
a zabalené do jedniček, nul
na křídlech víry posílám,
s nadějí, že nezůstanu sám.
Jen se strachem zda tolik citů,
v něhu přetvořených bitů,
vůbec projde po síti.
S obavou, že antispam je zachytí.