... a teď už ne
očima hledíš do prázdna a do nikam
neboj se
plaše se krčíš
jsem známá
už dlouho ti nevykám
tvé ticho smrti se podobá
tak promluv
vydechni aspoň
vždy mluvíš tak moc
o tom
jak chutná svoboda
třesouc se dotýkáš mé tváře
vzpomínáš na pohyby
polibky
skutky
avšak nejde to snáze
davy a čas nejdou ti vstříc
jsi tichý
prázdný
a marně ptáš se mě
kdo jsme
kdo jsme byli
čím dál tím víc