Chodec
Poslední na bitevním poli,
nadčasovost je jen
zlomkem jeho bytí.
Zlost a
rozjetý vlak
svou myšlenkou chytí.
Ve jménu svatých
poklusem
strhne nebe.
Pro pár zlatých
i královský
kožich zebe.
Podvádí v piškvorkách
proti slepé
paní kose.
Po zlatých fáborkách
tě cesta vede
k uhru na jeho nose.
Třetí apokalypsu proseděl
na lavičce
uprostřed hrobů.
Asi svým myšlením
tak trošku
předběhl dobu.
Zděšené pohledy
na potkání
ulicí jej kradu.
Když jdeš kolem ty
schová tvář
do tří škopků sladu.
Míchá štěrk
s prachem cest
podrážkami steelek.
Prohrává svůj život
v kartách
o pět koňských dýlek.
Občas je mim
a občas
třeba lovec duší.
I Einsteinovu teorii
pro srandu
svou přítomností ruší.