Střípky vzpomínek
celé dětství s ní
vejde se na víko
hrací skříňky
už dvacet dva let
nikdo nemává mi šátkem
ještě ale vím
že každé odpoledne přišla k nám
vklouzla do šatů
a zdála se v nich mladší
patřily k ní
tak jako já
-
pak jsme společně den co den
stavěly plot a staraly se
o zraněné hračky
sedávaly na balkoně
- ona v rukou cigaretu
já chleba s troškou másla
a než nás vyrušila máma
poslouchaly jsme tam stromy
a napodobovaly
hlasy ptactva
-
pak jsem vymyslela
že po celém bytě
rozmotáme klubko
jedna z nás zatahá
a druhá ji podle niti najde
dodnes si o tom
vyprávíme u vína
-
jako by jen
tleskl čas
místo šatů
oblékala župan
zatímco sedávala u stolu
já z legrace mnula
a ohýbala její prsty
pravý malíček
jí nešel složit do dlaně
smála jsem se mu
a pokaždé zkusila to znovu
-
v pohřební síni
zpívali něco o děvčátku
uprostřed květin
dávno nebyla
našli jsme tam
jenom dřevo
a věnec s mým jménem
zpopelnili s ní
ten den
svítilo slunce
ačkoli spala
čelo mi nevrásnila bouře
ani mililitr deště
jsem pro ni neměla
vím
že takhle si to přála