Osamělá labuť
Všechno má vždy důvody,
ty máš své nebe,
myslím tu na Tebe,
ač u srdce mne zebe.
Své slzy schovávám,
když ostatní se smějí,
tvá ústa chybí mi,
když tu teď mluví jiní.
Jsem labuť osamělá,
co pluje a žije,
v mém srdci zůstaneš,
tak to navždy bude.
Zpívám si bez tebe,
bez ostychu sama,
sedím tu poklidně,
až do blízkého rána.