Šaziho jarně sentimentální bloudění
Šazi
bloudí lesem
Větve
na jeho kroky
odpovídají
praskavým hlasem
Pupeny
nalité jarní touhou
zvědavé
na ptačí nájemníky
jenž znají zatím pouze po hlase
netrpělivě se vrtí
Vlnky
zčeřené napětím
nabuzené lechtáním vánku
kruté koryto potoka
usměrnilo
dle svých představ
Šazi
do svých plic
nabral silnou vůni
lesa
bříz
borovic
Volný
plný
šťastný
Nechal
slunce
ať mu šátrá
ve vlasech
i pod košilí
Pípání mesengeru
rozčíslo klidné rozjímání
Kde jsi?
Šazi
mrsknul nevrle mobilem
zpět do brašny
No kde bych byl
.
.
.
Ještě pořád tady!