Konečná
Prázdnota ve mě je, zůstává dál,
tohle je asi to, co jsem si přál.
Zvuky už neslyším, ani tvůj pláč,
ani ty otázky - proč to a nač?
Stopy mé v písku se jako dým ztrácejí,
vzpomínky na tebe pořád se vracejí.
Dál už tě nepotkám, ze mě je stín,
propast je naděje, lék na můj splín.
Slunce už nevyjde, skončilo žití,
svět se teď zastavil, není už bytí.