Čmárám v paprscích
čmárám v paprscích
zametených zimním větrem
černým perem sklíčenosti
mít tak víc než pár cích
rozedřených dalším ránem
břitkou samotou vonícím
prázdným ulicím
s prosbou na rtu mávám
dívám se jak mizí
rozeseté po polích
doteky mé i cizí
když ve větách mě topíš
čmárám v paprscích
marně tebe v sobě hledám
čekám až vrátíš loňský sníh
pak dáš mi příslib jara
jež hořkosladce bolí
kéž bys byla víc než stín
jenž pod mlžným napětím
mé rány léčí solí