Milostná poezie o jablku
Na parapetu dvě jablka
dovezená z Itálie
Krabatěj,
jak moje tvář, když se mi chce brečet.
Varhánkujou,
jak mý ruce, když ležím v dávno vychladlý vodě.
Ale pořád voní,
pořád z nich cítím tvý italský slunce.
Ty olivový oči, co je pro mě utrhly.
Voní
letní vzpomínkou na řeku
Voní
touhou po něčem, co nikdy nebylo...
Milostná poezie o jablkách,
která cestovala přes půl světa,
aby shnila na parapetu.
Nemohu je okousat, i když mi smutek okusuje srdce...
Nemohu zasadit semínka, z kterých nic nevzroste...
Nemohu zahodit ohryzky
Nemohu
Dvě poslední vzpomínky na Tebe...