zvěř.
V nitru promáčené mechové mýtiny,
vlhké výpary,
upomínkou trýznivé bouře.
Letmý odlesk zmizel,
v odvráceném pohledu
plaché zvěře.
V ozvěnách linoucí se přísahy lovce,
že on neublíží,
nikdo už neslyší.
Zjizvené ragády, píšící příběhy
o něžných předchůdcích,
srst nepokryje.
Tam v skrytém doupěti,
kam nikdo již nesmí,
líže si nekrózy.
Vychází slunce.