Druhé léto v Paříži
Kdekdo by umřel pro tu krásu,
jakou se pyšní Sacré-Cœur.
Shlížíme dolů z Montparnassu,
města hluk tone ve tvém hlasu,
a slunce se sápe k nám do pater.
Z nábřeží hraje harmonika,
cinkají penízky v klobouku.
Do rytmu sám pan Eiffel bliká
a s úsměvem zdraví pamětníka,
co nese květiny k Oblouku.
A když pak vrchol mrakodrapu
poslední paprsky pohladí,
stečeme dolů po okapu.
Zbývá jen koupit novou mapu
na další výpravu do mládí.