Soukromý bůh
Když slunce spadlé do lesů
zakrvácelo vršky stromů
zabalil jsi mě do svetru.
Je načase se vrátit domů...
Do úst jsi mi vložil kořen kapradiny:
TOTO JE MÉ TĚLO a dnes je jenom tvé.
Poslušně polykám a nebojím se viny.
Večer bude to mé z kůže svlečené.
Víno jsme zapili vodou ze studánky:
TOTO JE MÁ KREV a za tě prolitá!
V tvých očích se zrcadlily nekonečné dálky,
v tu chvíli přála jsem si, ať nikdy nesvítá.
Půl druhé ráno...čas, kdy se všechno smí:
v hlavě vesmír a srdce, co nikdy neusíná.
Jenže roky v tmách občasný třpyt hvězd už nespasí---
Proto si doma dnes tvé doteky zas smývám