Slepé roje
V jaru letošním
rozkvétají růže
před úly slepých včel
a zároveň němých
neboť královny zakázaly zpěv.
Ty lásko nic netušíš
o mém nenávratnu
z míst podivných
ve kterých se toulám sám
ač nemusím.
Když půjdeš za mnou ve stopách
stíny marnosti tě obstoupí
a ty poznáš
že jsem to já
kdo v nich rozpuštěný je.
Osuš si slzy
i v duši své
ať nepromarníš květy
co kvetou jenom pro tebe
to kvítí žlutých tařic
které zakryje
srdce v kamenech utichlá.
V ten čas těla naše pokryjí
roje slepých včel
a ponechají ve rtech
pachuť medu
z květů ještě málo rozvitých.