Idylka rodinného krbu
Odpolední slunce se vpíjelo do zlatavých tekutin domácího baru.
„Budu se s tebou bavit, až si do prdele strčíš lepící tyčinku.“
„Víš, co se mi dneska zdálo?“
„Co jsi mi slíbila?“
„Točily jsme zeměkoulí, ale skoro to nešlo. Sahara strašně pálila. Navíc zrovna na ní byl ten knoflík. Nefungoval, samozřejmě!“
„Říkala jsi, že dneska vyneseš tříděný odpad.“
„Strč si lepidlo do prdele!“
„Co to může znamenat?“
„Vyliž mi.“
„Ty už jdeš?“
„Čau.“
„Kdy se vrátíš?“
„Nevim.“
Lahve se ve slunečním svitu koupaly i poté, co práskly dveře. Čtvrtý mlčky zapnul televizi. V zimní krajince na zdi se odrážel zelený trávník.