Perníková chaloupka
Podlehli vábení scestí při toulkách,
na nichž hledali sami sebe.
Spatřili zkratku, kde z cukru stavba ční.
V domnění, že nalezli útočiště,
po němž lační,
otvírají dveře nového lepivého trvalého bydliště,
co navždy měly zůstat zamčené.
Jen jednou, dvakrát, pětkrát...
nedokázali říct ne.
Ve skanzenu náctiletých pokojů,
dlí ti věční odsouzenci.
Řídíc se setrvačností,
prodali šanci na přátelství i rodinu.
Za gram.
Uvnitř spletitého labyrintu mozkových zákrutů,
líně bloudí, ti ztracenci v čase,
navzájem se ukájející falešnými touhami o nalezení světla.
Netuší, že metamfetaminem
ucpali únikové východy do jediného.
Už dávno.
Na desce jejich života šklebí se značný kaz.
Ve víře v osvobozující zítřek,
budí se do dnes zas.
Ti ubozí Jeníčci s ubohými Mařenkami.
V perníkové chaloupce.