Nekončící okamžik
Ohlušující řev rozličných myšlenek otřásá bezohledně celou mou podstatou.
V tomto věčném tichu.
Křičí jazykem, jenž nepoznávám. Ve spleti cárů beztvarých mě zase matou.
V tomto klidném spěchu.
Jako racionalisté šíleli by při náhlém zrušení základních zákonů fyzikálních-
- při nulové gravitaci a energii, při náhlém zastavení běhu času,
tak děje se totožně ve světě naivních snílků, žijících ve vznešených fantaziích
- při férové zradě, pravdivých lžích a dalšího slušivého hnusu.
Hrubé stehy v tkáni srdeční praskají bez přestání jeden po druhém.
V této bolestivé úlevě.
Měli zůstat navždy, jako nezbytná léčba v orgánu tak ubohém,
přesto, že k mání byl bolavý a ve slevě.
Krev nelítostně zaplavuje místa, o nichž neměla jsem sebemenší ponětí.
Jsou rozlehlá. Nekonečná ve své maličkosti,
prohlubována vzpomínkami na přijímání sladkých falešných objetí,
kterých slepý, zdá se, nemá dosti.
Snad stav, pro něž lidé název nemají, vyjádří má nesmyslná pravdivá souvětí.
Vítězové či poražení jsou Ti, již jsou citů prosti?