V šachu
A
tak
tu stojím
sám v zákrytu
a couvat se zde dá
jen o jediný krok
chvíle jak rok
se vleče
a zpátky mohu teprve
až hnu se vpřed
ten svět
po stole teče
a má své hranice
mé dávné bílé dámě
teď kdosi dává garde
a střelci kosí moje pole
už ze hry je štvanice
a já si mám být jist
že nezbývá moc míst
kde dá se dospět k patu
tak jenom chvíli nebýt králem
však jsem jím a tak pokládám se
abych předešel opět čekanému matu