Jednoduchost
Čekám východ slunce
mezi kameny hledám svůj mozek
Náhle cosi ztrácím
zbavuji se svého já
odpouštím sobě i všem
mé ego a vše co bylo dosud
zůstane tady
mezi milóny kamínků
Jsem nejšťastnějším člověkem
Takže ne sebevědomí?
Pocit vlastní dokonalosti
nadřazenosti
vyjímečnosti?
Jak jednoduché a jak složité
možná se čehosi dotýkám
ostatně jako už mnohokrát
ale neumím to pojmenovat
nenašla jsem ten mozek...
Jsem příliš neznalá teorií
Žiju teď a tímto okamžikem
Možná by si člověk častěji měl uvědomit
že bez ohledu na to jak rychle a daleko jede
je pořád tam kde právě je
Slunce na mě spřízněně mrká zpoza hory...