Promarněná
Kolik pravdy jsem vyměnil za Jižní kříž,
na zrnkách kávy obeplul svět,
vyzpíval píseň života a zůstal slepý.
Prázdná jsou těla v postelích z pavučin,
vzpomínky bez slz na padlé duše,
vypité do dna.
Vyzáblí jak ospalá pravda,
hledal jsem barvy pro nebe.
A rozměnil je na drobné,
za život v hedvábí,
za slova bez jizev,
za těla bez radosti.