PŘED DEVÍTI LETY
Za zvuků kláves
střídavých okamžiků v
naší blízkosti není
možnosti úniku před
neštěstím
když
říkám zůstaň
prosím už ber
a nestůj opodál
teď žádné chyby
v cizím odpuštění při
nichž jsme trpěli
spojenou touhou po
nových dnech
kalendářních citů
nic nemůžem dělat s myslí
skutečnost duše a těla
co si dělají
své v zátiší
mezi křovinami
když jsou zkřížené proudy
které spěchají za sluncem
na mrtvých listech.