dezertér
prázdnotu v duši
listů doteky ruší, usnulo toto město
bolí mě oči
veze mě kočí, prašnou cestou
pryč
již zapráskal bič
nemám však klíč na šňůrce od domu.
všechno je za mnou
proč zahradu klamnou otevřít kdekomu
nevím
snad si svobody cením
snad touhou se změním oblečen v sebe
zatnutý v pěst
zde není měst, jen země a nebe
nade mnou
vzpomínku dojemnou
v tichu si pojednou v polosnu vybavím
prorostlý opukou
stigmat se na rukou nezbavím