Když...
Když do Vánoc
chybí sotva měsíc
a sníh
je v nedohlednu
Když už je pozdě
na všechno
/co jste snad dříve chtěli/
a nevyřčená slova
pálí
díry do srdce
Když jen ležíte
a zbývá sotva
síla
dýchat
Když tečou slzy
a bolí plíce
Když je lepší
hudba hodně nahlas
aby člověk neslyšel
svůj vlastní pláč
a nářek
Když nejlepší
vztah s otcem
začne
po tom, co odejdete z domů...
Když nemáte práci
a "přátelé" vám řeknou
že sejít se s vámi
je pro ně zbytečné
Když potřebujete
být obejmuti
ale dál s úsměvem
objímáte a rozdáváte
sami sebe
Když zmizíte
abyste nabrali sil
a místo pochopení
dostanete nedůvěru...
/Nechce se vám vracet.../
Prostě jen
sedíte
mlčíte
a těšíte se na to
až dopadnete
na dno
Protože pak už
toho není tolik...
/Zlomí vás to./
Ale dál už je jen cesta nahoru...
*Být chvíli na dně, aby byla síla zvednout hlavu,
roztáhnout křídla... a sněžit...*