Vrány na plátně.
Rozmáchlými tahy tenkým štětcem,
jak by zaháněl snad stíny
mladý malíř, stává se zde starým věštcem
a doznává se z viny.
Z tenké rudé linky rozpůlené noci
z popela a prachu vášnivého prázdna,
ze zakázané smyslnosti v jeho nahých bocích
co udělaly z něho bezduchého blázna.
A prázdné plátno plné viny,
němé noci, co vystřídaly činy,
temná duše, přelétavé stíny,
a to plátno,
plné černé slonoviny.