Rozbitá zrcadla očí
Spektrem svých snů
které už nechtějí mlčet
v souboji s časem
toulám se noční oblohou
ruce kladu na tep života
každá vzpomínka se počítá
některé sládnou na jazyku
jiné mě sevřou do kleští
horký plášť
oblékla tvá láska
odmítáš nezdar
co mohl by nastat
bereš mě s sebou
bez cest hluboko do vesmíru
ale někde ve mně
tiká bezcenný čas
a na vahách se houpou
marná přání
v hloubce řas
zavírám poslední dveře
bez kliky
a bez klíče
a bez váhání....