Malinká holčička

Šla,
jak vytržená ze snu,
cestami na pokraji neznáma,
bořila mosty a metla stopy,
které ještě moře nestačilo,
ukrýt ve své náruči, ve svých hlubinách..

V bláznivé nevědomosti,
a jen za znějící melodie,
pouštěla se do zkoumání
bolavých lidských duší,
do toho černého mumraje..

A jak ztrácela vzpomínky,
tak sama cítila se,
a svíčky v jejích očích,
bázlivě ukryté,
.. asi navždy zůstaly..

Zklamaná,
možná ze sebe samé,
hledala smysl,
smysl toho konání,
ale nacházela jen
vysněné tvary v oblacích..

Ta malinká holčička..