Mat...!
Tak jasné oči a milá tvář
tvoje pozoruhodná svatozář
sladká slůvka a pohlazení…
kdysi bylo co už není!
Nebo není a nikdy nebylo?
Ve snech mých se jen zrodilo??
Při myšlence na tvůj zjev
ihned mysl mou zatemní hněv
a v žilách mi tuhne krev…
Na tvářích nemám zrovna růž
- zato v zádech vražený nůž
a Wolfganga hrajou mi už.
Marná je teď každá snaha
najít tehdejší důvěry vraha…
Lež? Pravda? Obojí nebo nic...
Jak vinný sklípek u vinic
patří k sobě tyhle mrchy
hrající proti nám šachy…
Mat…!
Už ani myšlenka na návrat.
Nebo snad...........?
Ne, radši v zem se zakopat!