Sluneční mráz
přestala jsem sledovat čas
koukat do zrcadla
na odraz svých očí
co si s ním počít
je v nich jenom mráz
chvějícími prsty
schovala jsem naději
na hluboké dno
a zavřela okno
už nehledím vstříc
velikému nic
smutek v závěsu
asi teď ponesu
a až radost
přijde na návštěvu
sedneme si spolu
k jednomu stolu
kdo pak bude host?