Prokleté století
Lásko má na věčnost,
půjdu až odletí
má marnost nad marnost,
prokleté století,
toliko bolesti
nářků a trápení
za dveřmi k neřesti
člověk se promění.
Přes hory, přes doly
z anděla nestvůrou,
ukryté za hory ruce ne pomůžou.
Co se to stalo nám,
prokleté století,
kolem nář dokořán
brány do podsvětí.
Zdá se mi tolikrát,
andělé padají
a nejen tentokrát
peří jim z perutí
odlétá do světa
smočená v temnotě,
až přijde temnota,
pod křídla vemu tě.