Odsouzená
Otiskla jsem své krvavé dlaně
do cihlové zdi
pocítila hrubost omítky
na bříškách prstů
nekonečná bolest
a víc už nic
časný ranní úsvit
jakoby mrtvé domy
zmrzlé zahrady před nimi
hrajíce pianissimo
symfonii samoty
ve vzduchu nesla se píseň kohoutí
mé nitro
hoří
a očí vidí nesčetně barvami
snažím se rozkoukat
panenky tancují po okolí
vzduch se mi dere z plic
jsem parním strojem
co vypouští páru, slova a zoufalé výkřiky
stále dokola
ALE NIKDO MĚ NESLYŠÍ !!