Skorojaro
Jen tak si ležet -třeba venku, třeba v dece-
Pozorovat jasně modrou oblohu s utlumeným sluncem.
Přemejslet nad tím, co si asi povídají ti ptáci co slyším.
Rozevřit ruce a čekat -třeba až přijde, třeba ta pravá- ..
Prsty mi zavadi o studený zbytek sněhu. Lehký návrat do reality.. Ale lehký, skoro jarní vánek a pohled na nebe tomu zabrání a já se dál nechám unášet plujícími mraky.
Pridáš se?