Veličenstvo
Veličenstvo, vaše žena zemřela.
Veličenstvo, prý už vás nechtěla.
Tak Veličenstvo, přestaňte již lát,
vždyť jste, Veličenstvo Kat.
Se smrtní jste byl odjakživa spojen,
až se z ní pro vás stal jen prázdný pojem.
Veličenstvo, vždyť jste sama smrt,
a po životě se ženete jako chrt.
Tak proč truchlit nad smrtí ženy,
proč jsou vaše oči na obraz upřeny?
Tolikrát jste zbavil života, jak se vám zlíbilo,
o bolesti ze smrti člověka, se vám ani nesnilo.
Co je to za náhlé probuzení citů?
Copak se vaše krutost skryla do úkrytu?
Nebo se vás probudila lidskost, člověk?
či je tohle jen krátký lidský převlek?
Ne, Veličenstvo, jste to pořád vy jen sám,
ani, já váš sluha, s vámi kapku soucitu nemám.
Protože, až poté co jste svou ženu zahubil,
se ve vás nakrátko člověk probudil.
Vím že za tahle slova smělá,
mě gilotina čeká.
Avšak, doufám že to snesete,
až jednou vnitřně zemřete....