Noc
Večer
a svítí jen jedna z hvězd,
hle tu ani ostrý srpek mi štěstí nepřines.
Proto stále nevím či bdít či snít
a hledím tiše do nebes.
Tu zticha uléhám k spánku,
a na rodné vsi štěkne si pes,
probudí jak mě tak i celou ves
a usnu až k ránku,
své oči pak topím v babiččině granku.
Neusínám, ale vždycky sám,
proto,
to bude asi tím štěstím,
které vedle sebe mám,
že štastně jen s tebou usínám.