Černobílý sníh
Sněží
a tvé rudé rty
se tiše zachvějí
v posledním zmaru
když chtějí ještě naposled
vykřičet světu
že jsi byla vrána
Sněží
a ptáš se tmy
s malou nadějí
zda-li slyší fujaru
na kterou hraje darmojed
árii psanou květu
božího satana
Sněží
a tak oči pomsty
se skryjí v závěji
ledového spáru
který okolo musel projet
aby dokončil větu
tvýma ústama
Nesněží
a tady končí sny
které tě odějí
do bílého taláru
záhrobního kroje
abys čekala osvětu
od svého Adama
A pak bude padat
černobílý sníh dál
jen aby zakryl svůj žal