Polapeni
Ve vlasech třpytí se svatozář,
z očí se jiskry vytrácejí,
proč jen má tak temnou tvář,
jak zvadlé lístky orchidejí.
***
Úsměvy vyšívá ze zlatých nití,
v srdci ukryta lež a zrada ,
polapen v labyrintu jejich sítí,
slepě oslněn do hloubky padá.
***
Něžné dotyky a jemná slovíčka,
to vše jen na chvíli, pak stačí minuta,
vymění milence, věrného mazlíčka,
Příště, můj milý, těla budou protnuta.