Navzdory
Asi ti chybí zázemí,
mít svoje pevné místo
na zemi.
Chceš
tvořit celek,
být něčí součástí,
neviset sama nad temnou propastí.
Máš už dost "upřímných" soustrastí,
víš, že šrám na duši nezhojíš náplastí.
Chceš
s někým - bok po boku - vstoupit do neznáma,
nebýt ta malá smutná
osamělá dáma.
Nemusíš být zrovna ikona, světoznámá,
stačilo by slyšet prosté:
"Neboj, nejsi sama."
Dál s hlavou vztyčenou vyhlížíš obzory,
ač bloumáš světem, tak nějak bez... opory.
Rodiče ztratilas, nežiješ pro vzory,
však přesto zpíváš, básnířko - navzdory
a první vrásky úsměvem zakrýváš.
Ach, nějak příliš brzy dospíváš...