Jezdci v bouři
Divocí jezdci
brázdí krajinu
koňské nozdry vypouštějí páru
skrz mlhu
skrz déšť
klušou podkovy
vítr burácí ?
ne, to jen jejich hřívy
divoce vlají
stejně jako černé kápě jejich majitelů
jsme schovaní
pod okapem
jezdci s bouří mizí v dáli
políbil jsem Tě
a ty si se proměnila v prach
sám jsem se navracel
nebe jako inkoust
černota na mých rukách
asi se vrátí
první perla po mé tváři kane
v srdci jeden velký plamen
měla si být má princezna, já tvým Lancelotem
na koni
s bandou vyvrhelů
JÁ ztracený JEZDEC
v dešti jedu krajinou
srdce nebije, nebolí
navždy sám
a tvůj popel kdesi po okolí
leží v trávě
a usedává na římsách