Tak asi se vzbuď..

Když se tě zeptají co ti je,
v době, kdy v tobě nic nežije,
v době, kdy bezedným mořem tvá duše jest,
v době, kdy nevíš na koho TO svést..

Bolestný je tlak,
sama v duši,
rozervaný hadry,
křik,
prázdná nástěnka,
a ticho?
V přilehávém dusivém kompletku nemůžeš ani šeptat..

Neodpovídej, nemá to cenu,
hodnoty rozebrali do jedné..
Koukáš kamsi do dálky,
zeleň v tobě vyvolává sympatie,
žlutá - tolik optimismu, opravdu smím dýchat?

Ticho! Na poštáři máš vzkaz..
: Milé Já,
nedopusť..chraň..bla..bla..a co z toho..
Anuleje mě celej svět a staví, staví barikády..

..tak asi se vzbuď a dělej, že ti nic není,

jen tak přineseš pohodu do oběhu, který funguje jen ze zálohy..

..tak asi se vzbuď a dělej, že ti nic není,

nakonec, zítra je jiný den..

www.psanci.cz