Vůně nás dvou..
Začneme vonět jako Tvoje sliby a noc,
kdy chtěla jsem si s Tebou potmě hrát.
Tys spěchal a zapomněl jsi na mě
a já zůstala čekat v úplný tmě
někde v koutě Tvojí mysli,
vedle sedmi dalších hříšnic
a bála se, že si pro mě nepřijdeš.
/Měla bych tam pořád stát?
Přesekli jsme našim snům žíly přesně v půli,
přinesls nám na to ostrou sekyru.
Chtěla jsem Tě obejmout,
ale nesměla jsem.
Kdo usek Tvoje krásný dlaně
a vydoloval všechen třpyt z Tvých očí?
/Byla jsem to já, ale nevím o tom.
Jenže teď
už to nejsi Ty.
Shořela jsem,
zpopelněla..
..ale jen proto,
abych mohla zase vyletět.
/A mít na sobě zase trochu jiný peří..
Zase o kousek krásnější. ..pro Tebe.