Morieta
Morieta
Žihadly vosími připnu si křídla
z labutích per, v raních červáncích máčená.
Jsou krásná, zářivá, tak rudě bílá,
svíce na temném oltáři pomalu zhasíná.
Z vloček a pavučin ušiju sobě kabát,
bude odrážet měsíce třpyt.
Budu se procházet tisícem zahrad,
ze studen Štěstí, Lásky, Zdraví.. budu pít.
Rozletím se pak po kraji,
až lidé budou spát,
a těm, co čisté srdce mají,
chci ve spánku tyto dary dát.
Na křídlech můry odletím do země vzdálené,
tam, kam jen snílci přístup mají.
Země-nezemě vskutku vysněné,
kde dá se všecko najít.
Budem tam pokojně žít beze strachu,
dívat se na západy Slunce,
těšit se z toho zázraku,
budem spolu.. ruku v ruce..