Otrokářská
po moři zlaťáků malebně bloudí
písečné duny bez tváří
„potichu tají dech“
pak nešťastné vzpomínky velbloudích otroků
„rok od roku“
roznáší na křídlech
tajemství dávných proroků
…
„nesměle smělá obloha
s vůní parafinu
(namalovaná jako od boha)
na sebe svádí vinu“
…
a čeká
na slaný příboj pozdravů od moří
co minulost jednou pokoří
„pak napořád“
rozdáme sypké polibky šeherezád
a pírka z písečných pápeří
porostou na bílém nádvoří
„pak nesměle smělá obloha
(jako od boha)
s vůní parafinu
.
.
.
na sebe svalí vinu“