Černobílé blues
Prsty mé po klávesách bloudí
v zoufalém černobílém blues,
jež o pozornost dívky loudí,
co stojí za to. Je to kus!
Svůdně se vlní její tělo,
láká mne k tajným lásky hrám...
Proč ale vraští svoje čelo
a pohled stáčí kdovíkam?
Ničí ji pohled plný touhy,
který k ní právě vysílám?
Připadám si jak lupič pouhý,
když její srdce dobývám
něžnou molovou melodií,
kterou jsem složil zcela sám!
Jak eben černé vlasy její
raději rozpuštěné mám!
A v jejích očích plápolají
nyní dvě sopky vášnivé,
a zatímco mé prsty hrají,
říkám si: Děvče, budeš mé!
Sladké tóny se dotýkají
všech strunek, co jich v srdci má,
dívky pro hudbu slabost mají,
a to mi možná šanci dá!