Původně sloh do školy, nakonec jsem si to rozmyslela a napsala jsem jiný :-)
22.12.2008 2 1817(14) 0 |
Snad každý z nás se již setkal s pocitem znepokojení z blížících se problémů, s negativní emocí, která se projevuje zrychleným tepem a touhou, co nejrychleji uprchnout. Myslím, že se každý už dostal do konfrontace s pocitem strachu. Tento tíživý pocit, který nás může zcela ochromit a izolovat od vnějšího světa, nelze tak snadno ovládnout, a proto je velmi těžké s ním jakkoli bojovat. Mnohokrát jsem se zamýšlela nad tím, co se o nás dá usuzovat v případě, že strachu skutečně podlehneme. Je to naše vlastní slabost? Je to neochota ustát konfrontaci s pocitem, který je těžko uchopitelný a předvídatelný? A nebo je to jenom jistá pokora a respekt k věcem a lidem? Myslím, že je na každém z nás, aby si odpověděl. Kdybych však měla mluvit sama za sebe, řekla bych, že i já jsem už mnohokrát zažila pocit strachu a dlouho jsem se snažila s ním bojovat. Po několika letech jsem však pochopila, že k tomu, abych mohla tento pocit ustát, potřebuju především víru v sebe sama. Bez ní nemám šanci vyhrát, protože právě víra, jakkoli se to může zdát nesmyslné, je nezbytným předpokladem k tomu, abych mohla bojovat a třeba i vyhrát. Víra nám totiž dává sílu, abychom překonávali překážky, ať už jsou jakéhokoliv charakteru. Jsem přesvědčena, že i strach je jistou překážkou, kterou musíme několikrát za život zdolat. Dnes si dokonce myslím, že strach je překážka, která je nám stavěna do cesty životem zcela záměrně. Právě v situacích, kdy o tuto překážku zakopneme a třeba i upadneme, zjistíme, jak moc jsme vnitřně silní, jak moc jsme odhodlaní bojovat za svou individualitu a jedinečnost, jíž můžeme uplatnit pouze v případě, že se oprostíme od všech negativních emocí a pohnutků – tedy i strachu.
V době, kdy jsem si utřiďovala všechny tyto myšlenky, jsem snad ani nevěřila, že by se proti strachu dalo bojovat, natož tak vyhrát. Dnes mi tato má reakce připadá jako lehký alibismus, který pramenil právě z nedůvěry a nejistoty. Možná, že zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že pokud nebudu riskovat, nic nezískám, ale je jisté, že hodně ztratím. Dnes jsem si rovněž vědomá faktu, že vše na světe je nějakým způsobem uskutečnitelné. Říká se totiž, že neexistují neuskutečnitelné cíle, pouze máme omezené vnímání toho, co je uskutečnitelné. Co z těchto slov plyne? Když bojujeme, vždycky můžeme vyhrát. Nezáleží na tom, do jaké míry jsme se nechali strachem spoutat. Nezáleží na tom, jak moc jsme utrpěli a kolikrát jsme upadli tvrdě na zem. Bolest jednou pomine. Ale dokázali bychom žít s vědomím, že díky strachu jsme ztratili to nejcennější? Dokázali bychom se smířit s myšlenkou, že žijeme jen polovičatě? Myslím, že nikdo není natolik otrlý, aby takovou situaci ustál, a proto jej okolnosti dřív či později doženou k činům. Jistě, toto rozhodnutí není snadné pro nikoho z nás – ale záleží na tom? Každý z nás má v sobě alespoň malý kousek odhodlání, každý z nás má v sobě kus bojovnosti a především soudnosti. Můžeme si nějakou dobu nalhávat, že jsme neměli jinou volbu. Pak ale zjistíme, že všichni ostatní jsou šťastnější než my. Začínáme si uvědomovat, že koření našeho života spočívá v jiných hodnotách a že původcem veškeré nespokojenosti a prázdnoty jsme právě my sami. Všechno má ale své řešení. Stačí si osvojit myšlenku, že ze všeho negativního se můžeme vymanit, pokud si dokážeme připustit, že právě negativní věci mají nad námi moc jen do okamžiku, dokud v ně opravdu věříme. Ale jakmile poznáme tuto pravdu, jsme volní a oproštění od všeho, co nás tolik sužovalo! Tato moudrá slova platí za každé situace. Proto jsem si je vryla hluboko do paměti, neboť strach je pocit, se kterým chci skutečně bojovat a využiju všech dostupných prostředků, abych z tohoto boje vzešla jako vítěz.
V době, kdy jsem si utřiďovala všechny tyto myšlenky, jsem snad ani nevěřila, že by se proti strachu dalo bojovat, natož tak vyhrát. Dnes mi tato má reakce připadá jako lehký alibismus, který pramenil právě z nedůvěry a nejistoty. Možná, že zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že pokud nebudu riskovat, nic nezískám, ale je jisté, že hodně ztratím. Dnes jsem si rovněž vědomá faktu, že vše na světe je nějakým způsobem uskutečnitelné. Říká se totiž, že neexistují neuskutečnitelné cíle, pouze máme omezené vnímání toho, co je uskutečnitelné. Co z těchto slov plyne? Když bojujeme, vždycky můžeme vyhrát. Nezáleží na tom, do jaké míry jsme se nechali strachem spoutat. Nezáleží na tom, jak moc jsme utrpěli a kolikrát jsme upadli tvrdě na zem. Bolest jednou pomine. Ale dokázali bychom žít s vědomím, že díky strachu jsme ztratili to nejcennější? Dokázali bychom se smířit s myšlenkou, že žijeme jen polovičatě? Myslím, že nikdo není natolik otrlý, aby takovou situaci ustál, a proto jej okolnosti dřív či později doženou k činům. Jistě, toto rozhodnutí není snadné pro nikoho z nás – ale záleží na tom? Každý z nás má v sobě alespoň malý kousek odhodlání, každý z nás má v sobě kus bojovnosti a především soudnosti. Můžeme si nějakou dobu nalhávat, že jsme neměli jinou volbu. Pak ale zjistíme, že všichni ostatní jsou šťastnější než my. Začínáme si uvědomovat, že koření našeho života spočívá v jiných hodnotách a že původcem veškeré nespokojenosti a prázdnoty jsme právě my sami. Všechno má ale své řešení. Stačí si osvojit myšlenku, že ze všeho negativního se můžeme vymanit, pokud si dokážeme připustit, že právě negativní věci mají nad námi moc jen do okamžiku, dokud v ně opravdu věříme. Ale jakmile poznáme tuto pravdu, jsme volní a oproštění od všeho, co nás tolik sužovalo! Tato moudrá slova platí za každé situace. Proto jsem si je vryla hluboko do paměti, neboť strach je pocit, se kterým chci skutečně bojovat a využiju všech dostupných prostředků, abych z tohoto boje vzešla jako vítěz.
22.12.2008 - 13:21
tím ale nechci nijak snižovat Tvůj boj, nebo ho zpochybňovat
jen si myslím že často se tento problém přeceňuje
zdá se, že člověk beze strachů je ten ideální
a člověk s pár strachy je nenormální
myslím že to je naopak
...ale to už mluvím o něčem jiném
tak ti přeji ať to všechno zvládneš :)
a někdy nám jen třeba chybí člověk, který nám pomůže v tom boji, který nás vyslechne, poradí, nakonec totiž všechno musíme udělat sami ...a vtom je to naše "zdolávání vysokých hor"
děkuji
jen si myslím že často se tento problém přeceňuje
zdá se, že člověk beze strachů je ten ideální
a člověk s pár strachy je nenormální
myslím že to je naopak
...ale to už mluvím o něčem jiném
tak ti přeji ať to všechno zvládneš :)
a někdy nám jen třeba chybí člověk, který nám pomůže v tom boji, který nás vyslechne, poradí, nakonec totiž všechno musíme udělat sami ...a vtom je to naše "zdolávání vysokých hor"
děkuji
22.12.2008 - 13:08
óóóó ...strach patří k člověku, stejně tak jako třeba láska
každý, myslím že opravdu každý, má z něčeho strach a někdy mu podlehne, je jedno z čeho a bojovat se samozřejmě dá, jen asi vždy rozličnými způsoby a trochu bych polemizoval zda vše se vyřeší když se strachu zbavíme atp.
to je takový jev, jak já soukromě říkám - samospása
iluze, že pokoříme-li jeden náš vrchol na cestě kupředu, už nikdy přece nepřijde žádný jiný, jo, tak to asi NE! - těch 8mi-tisícovek jsou stovky, člověk se učí celý život
důležité je asi z čeho má člověk strach, jestli z pavouků, výšek, uzavřených prostor, nebo z rodičů, partnera, školy, vše má nějakou příčinu a následek
vše se točí v jednom kolotoči návazností, činů nás a jiných lidí, zbavit se strachu z výšek je praktické - nikoli však nezbytně potřebné, zbavit se strachu ze šikany spolužáků zdá se být ideální ale tím se neřeší příčina ale následek
on už vlastně pocit strachu je sám o sobě následek
je to naše odpověď na nějakou tvář světa, která se nám nelíbí
nesouhlasíme s ní, máme s ní problém, nebo prostě jen ji nerozumíme...
zbavovat se třeba strachu z hladových krokodýlů by myslím nebylo vhodné :)
strach má i své praktické a vhodné aspekty, drží nás při životě, určuje nám míru vlastní ceny, nic na tomto světě není jen černé nebo jen bílé, a nic takové nebude jen kvůli nám nebo naší vůli.
to je můj názor a pohled
zajímavé psaní :)
každý, myslím že opravdu každý, má z něčeho strach a někdy mu podlehne, je jedno z čeho a bojovat se samozřejmě dá, jen asi vždy rozličnými způsoby a trochu bych polemizoval zda vše se vyřeší když se strachu zbavíme atp.
to je takový jev, jak já soukromě říkám - samospása
iluze, že pokoříme-li jeden náš vrchol na cestě kupředu, už nikdy přece nepřijde žádný jiný, jo, tak to asi NE! - těch 8mi-tisícovek jsou stovky, člověk se učí celý život
důležité je asi z čeho má člověk strach, jestli z pavouků, výšek, uzavřených prostor, nebo z rodičů, partnera, školy, vše má nějakou příčinu a následek
vše se točí v jednom kolotoči návazností, činů nás a jiných lidí, zbavit se strachu z výšek je praktické - nikoli však nezbytně potřebné, zbavit se strachu ze šikany spolužáků zdá se být ideální ale tím se neřeší příčina ale následek
on už vlastně pocit strachu je sám o sobě následek
je to naše odpověď na nějakou tvář světa, která se nám nelíbí
nesouhlasíme s ní, máme s ní problém, nebo prostě jen ji nerozumíme...
zbavovat se třeba strachu z hladových krokodýlů by myslím nebylo vhodné :)
strach má i své praktické a vhodné aspekty, drží nás při životě, určuje nám míru vlastní ceny, nic na tomto světě není jen černé nebo jen bílé, a nic takové nebude jen kvůli nám nebo naší vůli.
to je můj názor a pohled
zajímavé psaní :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Strach je pocit, se kterým chci bojovat... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Věnovaná
Předchozí dílo autora : Večírek pro nezvané...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.