Polosnění bez spánku

Přicházíš po setmění
pod víčka se mi vplížíš
klíč od bdění
do rohu házíš

V očekávání ztuhnu
touhou nedýchám
máš krásnou nejen mluvu
a potichu naslouchám

Rty se ti hýbou
slova sladká
z nich se nelinou
a veškerý cit
ve výstřihu schováš

Mysl se mi zbláznila
není již úniku
oponu reality zahalila
pod přívalem smutku

Spánek se nedostavil
polosnění zvítězilo
tvůj obraz slavil
že ze mě zbylo málo

Ani svítání mě nezachránilo