pochybný shrnutí

tohle teď občas poslouchám. nejsem na dně. ale vzpomínam si na doby, kdy sem si tam připadala. citim melancholii. nebo se mi to prostě jen fajn poslouchá. teď to radši vypínam a pouštim skáčko. to je fajn. jen mi to připomíná jeho. ale to je v pohodě. sem velká holka a velký holky to co? velký holky to zvládaj. no jasně. zejtra si musim vybírat šaty do tanečních, to už nějak přežiju. večer totiž bude pohodovej s lidma, co mam ráda. " a bude hůř...", travka, hlavně porozumění. prostě to, co mam ráda. žádný trápení v tu chvíli.

školu zatim mam pocit zvládam v pohodě a myslim, že i do budoucna to pude. docela dost sem se toho bála, furt mam trochu strach, ale to se podá.

city...to je složitější. ale asi to teď tolik neřešim. nebo se snažim to neřešit. taky na to neni tolik času. což je docela dobrý. nemam čas se v tom patlat. zbytečně. ale asi vim, co chci. možná až moc dobře vim, co chci, ale nevim, jestli to jde. uvidíme. časem to bude jasnější. a taky vim, že chci za rok dredy. provedu to před prázdninama. už to mam úplně vymyšlený. kašlu na to, co tomu zabránilo teď.

Dobrou všem.