Orionka: asi bylo zrovna zataženo nebo co, že jsem přes to plexi neviděl :D
Robota jsem tam našel, ale holt to bylo nějak málo, abych to dobře pobral a zpracoval. A s tím tématem, koukám, že i singularis psal, že mu to k zadanému tématu nestačilo. Možná by bylo lepší se zaměřit na ten prodej, a vynechat podávání a sloužení...nevím, to už je stejně teď fuk :)

Homér: gajda: Dott: človiček: Audrey Diamond: Amelie M.: Díky všem za přečtení i komentáře!

Singularis: Zotročené čínské děti jsou zlo, o tom žádná. Ale prodavačka obuvi taky žádnej med. Závažnost sdělení asi bude dost subjektivní pojem. Každopádně díky za návštěvu i za komentáře, potěšilo mě, že tam aspoň někdo toho prodavače objevil. :)

LUKiO: Jak nesouvisí s tématem? :) Monolog prodavačky obuvi, která si připadá jak robot, co má místo rukou chapadla a říká pořád stejné věty, až z toho nakonec zcvokne... A já myslela, že jsem průzračná jak plexisklo... :(

Při druhém čtení jsem si jakéhosi náznaku myšlenky všiml/a v „Kartony šustí a drhnou / nepustí mě z klece.“ Ta báseň má popisovat prodavače, který se věnuje zákazníkům tak usilovně, až ho z toho bolí nohy? No, ve srovnání s dětmi zotročenými v čínských továrnách, o kterých jsem četl/a, vyznívá toto sdělení dost slabě. Víc z té básně asi vyextrahovat nedokážu.

Tahle jsem myslel, že bude výš.

Hezký :);)

Taky pěkné. Hezké obrazy a jakási nevtíravá jedovatost.

Poměrně dobře vykresluje situaci, ale taková čistě lyrická báseň mi k tomuto tématu nějak nestačí. Chtělo by to ještě nějaké závažné sdělení.

není to můj šálek čaje, ale nějakou myšlenku v ní přeci jen cítím

Na jednu stranu je to jakési techno sci-fi, na druhou stranu, jsem ho moc nepochopil. A přijde mi, že to moc nesouvisí se zadaným tématem.

Můj robotický mozek obtáčí stále stejnou smyčku.-Co tomu říkáte pane komisaři? Přeji hezký den.

Tohle dílo moje myšlenky a mozek přenesly do dost zajímavých míst a pocitů. Neříkám, že mi plně vyhovuje forma a stavba básně, ale zanechala dobrý dojem.