To je tak, když víme, že je všechno ztracené...
Vědomě a dobrovolně sejdeme z cesty a bojujeme o to, co nám není souzeno.
Navzdory rozumu. Ten je často malý pán.

Krásné.

hodně zajimave dílo :)

Huuu, tak tahle je perfektní! Dostala mě ta hovorovost a upřímnost v ní... Úplně si ji představuju zahranou - nějak zostra.:o)

Super,skvělé!Výborně vyjádřený rozpor vědomí a citu.

přesně tak...souhlas s nevěrnou.) a jak jinak než krása.)

Netrap se pro lásku, co už je za branou,
nezkoušej rozehrát hru dávno prohranou,
dívej se k obzoru, kde slunko vstává,
jiná už pro Tebe básničky skládá.