Leslie: Rozumíš úplně přesně. Moc mi teď psát nejde. Což o to, řemeslně bych to asi zvládla, ale neumím do toho dát nic navíc.
Ale máš pravdu, krapet to pomohlo. Děkuju!

Psavec: Děkuju

Já tomu pocitu dobře rozumím, a přenesl se na mě dokonale. Připomnělo mi to jednu mou dávnou báseň, sice vánoční místo jara, ale s podobným vyzněním. Vlastně je to velmi smutné, byť jaro krásné popsané. Ale to je možná právě ono, někdy je duševní bolest (třeba i potlačovaná) v kontrastu s něčím pěkným, co by v člověku MĚLO vyvolat pozitivní emoce, o to neodbytnější. Trochu působí jako počátek lehčí formy deprese (v případě, že by to byl stálý stav). Nemožnost prožívat pozitivní emoce. Je-li to ze života, přeji, ať je líp. To vypsání často pomůže…

Kouzlo krajiny dokáže chytit za srdce.

Hanulka: Děkuji. Děkuji za zastavení. Jaro je tu a s ním i naděje.

človiček: Děkuju! Příroda mě ještě pořád dovede, když ne nic, aspoň utěšit.

mannaz : hezká fotografie, dokáži se vžít do toho, jak píšeš. Včera jsem byla na Vyšehradu, a trochu podobně jsem na některé nahlížela, ač mne vždy to místo uchvátí. Měj se fajn a hezké jarní dny. Děkuji.

Snažím se to vysvětlit, rozluštit. Jen otrava člověka otráví, vypne. potenciál tam je obrovský, za mříže vklíněný. Radu dát, přírody se ptát.