taron:
Vzpomínka někdy bolí víc
než trn, co v kůži se ti noří,
sníváš o kráse létavic
a sny tvé náhle na prach shoří,

když ohýnek z pár hloupých slov
zas někdo ve zlém rozfoukal,
rozkopal minulosti rov
a srdce tvé v něm opékal...

Nenech si vzdušné zámky vzít
a netrap se víc pro cokoli,
dál kupředu je třeba jít,
i když každý krok ještě bolí...

Držim palce, Jani! :-)

.. to je hodně bolavá báseň, ale dobrá.. možná proto, že je tak opravdová(?)

Yana: Děkuji

proč to tak bolí? protože nejsme z plastu a hlavně naše srdce nejsou z kamene, myslím že v závěru jsi vše vysvětlila, bohužel bolest občas dlouho zůstane, usadí se, zabydlí...moc líbí

Orionka: ano, dva překlepy, omlouvám se :-)
asi je hodně osobní, přesto děkuji za komentář

Přiznám se, že mě sem přivedl ten zahřátý plat v anotaci, to je prima překlep :). A ještě jeden překlep asi máš "do norku duše", nepatří tam spíš morku?
Obsah je asi hodně osobní, nevidím do toho, tak jen vnější dojem. Nejdřív píšeš "už mi nikdo neublíží", ale na konci se ptáš, proč to tak bolí. Opravdu paradox, jako bys přesvědčovala sama sebe, že ses protrpěla až na dno a víc už to nejde. Jenže jde, to asi vždycky jde.
Líbí se mi některé obrazy, třeba ta slova kroutící se v ohni, tvarování bolestí, duše spálené ďáblem.